Lukášovi dělají spolužáci peklo

4. Reflexe
• Poté, co společně projdeme všechny otázky, rozdělíme třídu do menších skupin (cca po 4). Skupiny mají za úkol se zamyslet nad dalšími otázkami.
• V případě že jsme v předchozí fázi použili skupinovou práci, můžeme ponechat stejné skupiny (rychlejší varianta), nebo vytvořit skupiny nové (delší, ale efektivnější varianta).

Otázky do skupin
• Co by mohlo nyní Lukášovi ve škole pomoci?
• Jak byste se mohli zachovat vy, pokud byste byli ve škole svědky podobného chování?
a) K urážkám by se nepřidávali, nesmáli se jim.
b) Vyhledali by Lukáše o samotě a řekli mu, že s urážkami nesouhlasí.
c) Ve chvíli, kdy Lukášovi nadávají, by se ho zastali, což může mít různé formy, například říci „Tohle není v pořádku/Nech toho.“

5. Závěr
• Na závěr se obrátíme k celé třídě a požádáme skupiny, aby stručně prezentovaly své pohledy na uvedené otázky. Celou diskuzi zarámujeme hledáním, na koho se lze v obdobných případech obrátit na naší škole, a doplníme také kontakty na podpůrné organizace (Transparent, Sbarvouven, Ucimolgbt.cz). Doporučujeme v rámci diskuze zmínit, že s nepřijetím se stejně jako LGBT+ osoby mohou setkávat všichni, kdo jsou v určitém ohledu odlišní. Také u jiných „odlišností“ studující zvažují, zda a jak to ve škole sdělit. Může se jednat např. o nemoc, rodinné zázemí, neobvyklý koníček, atd. V některých třídách může odlišnost vyvolat odmítnutí. Okolí může být nápomocné tak, jak jsme si řekli u příběhu Lukáše. Každý z nás jsme spoluzodpovědný za to, aby v našich třídách panovala příjemná atmosféra a cítili jsme se v nich dobře, i když jsme každý jinou osobností.

6. Reflexe
• Závěrečná reflexe je důležitou součástí celého cvičení. Mělo by při ní dojít ke shrnutí nejzásadnější faktů a zkušeností a zařazení získaných vědomostí a zkušeností do určitého rámce a kontextu. Návrhy na otázky k závěrečné reflexi:
– Jaké to pro vás bylo?
– Jak jste se cítili*y? Co jste prožívali*y?
– Co se vám dařilo? Co se vám nedařilo?

Základní FAQ pro vyučující
• Proces uvědomování si vlastní LGBT+ sexuální identity a její případné sdělení dalším osobám nazýváme coming out. Obvykle má několik fází – od počátečních otazníků nad svými pocity přes vnitřní uvědomění si své odlišnosti až po vnější sdělení dalším lidem. V současné době je společnost mnohem otevřenější a disponuje řadou informací, díky nimž již lidé s menšinovou sexuální orientací a genderovou identitou nevzbuzují tolik odmítání. Mladí lidé tak nyní svou LGBT+ identitu mohou začít objevovat již během dospívání.
• Ačkoliv je v České republice Ústavou zajištěno rovné zacházení a výzkumy veřejného mínění ukazují poměrně vysokou míru tolerance k LGBT+ osobám, neznamená to, že by dospívání bylo pro tyto lidi vždy snadné. Tolerance zdaleka neznamená respektování. Výzkumy ukazují, že LGBT+ lidé se ještě stále setkávají s odmítáním a zesměšňováním. Např. výzkum veřejné ochránkyně práv z roku 2019 ukázal, že 53 % LGBT+ osob cítilo, že musí ve škole tajit svoji identitu. Výzkum Být LGBTQ+ v Česku (2023) ukázal, že 36 % LGBT+ osob se během své školní docházky setkalo s posměšky, urážkami či výhružkami ze strany spolužactva, nejvíce se s těmito negativními projevy setkávali gayové a trans a nebinární lidé. Šokujícím zjištěním je, že 20 % mladých trans mužů se s takovým jednáním setkalo i ze strany svých vyučujících. To se může negativně podepisovat na jejich angažovanosti ve škole a také školních výsledcích. Výzkum Evropské agentury pro lidská práva z roku 2019 ukázal, že v Česku si nejčastěji (43 % dotázaných) svou sexuální orientaci lidé uvědomili mezi 10. a 14. rokem věku.