Gender a genderová identita

Souvisí s tím, jak společnost chápe roli ženy a muže – co na daném místě a v daném čase znamená být ženou, mužem nebo genderově rozmanitou osobou. Slouží k odlišení pohlaví jakožto biologické kategorie od pohlaví jako společenské záležitosti. Gender označuje způsoby chování, oblékání, typických aktivit a dalších atributů, které daná společnost považuje za vhodné pro dívky a ženy, nebo pro chlapce a muže. Ty pak zároveň ovlivňují, jakým způsobem lidé jednají a vzájemně interagují s druhými. Zatímco aspekty odvíjející se od biologického pohlaví jsou v různých kulturách podobné, genderové aspekty se mohou výrazněji lišit.

Biologická kategorie, na jejímž základě jsou lidé po narození tradičně děleni podle fyzických znaků na ženy a muže a tato skutečnost je zapsána do jejich rodného listu; proto dáváme přednost označení „pohlaví připsané po narození“, nebo zkráceně „připsané pohlaví“. Ačkoli se to může zdát překvapivé, mezi ženami a muži není na biologické úrovni jasně stanovená hranice. Rodí se totiž množství lidí s intersex variacemi, které nelze zcela jednoznačně zařadit výhradně do mužské či ženské biologické výbavy. Nejde jen o tvar vnějších genitálií, ale i o další charakteristiky, které nejsou na první pohled viditelné (chromozomy, gonády, pohlavní hormony).

Hluboký vnitřní prožitek každého člověka, který nemusí souviset s jeho připsaným pohlavím. Genderová identita je vrozená, a to včetně tzv. fluidní identity (proměnlivá v čase nebo v závislosti na situaci). Lidé, jejichž genderová identita se liší od připsaného pohlaví, jsou označováni transgender nebo zkráceně trans. Naopak pro ty, jejichž připsané pohlaví a genderová identita jsou v souladu, je zavedeno označení cisgender (cis). Trans mužům bylo připsáno ženské pohlaví, ale neidentifikují se jako ženy; trans ženám bylo připsáno mužské pohlaví, ale neidentifikují se jako muži. Nebinární lidé se zcela neztotožňují ani s jedním z uvedených pohlaví.

Způsob, jakým se člověk prezentuje před druhými na škále femininita – maskulinita. Nemusí souviset s připsaným pohlavím, genderovou identitou ani sexuální orientací, i když si ho s výše uvedeným mnoho lidí automaticky spojuje.

Ve veřejné debatě dochází velmi často k zaměňování pojmů gender a genderová identita. Vyvolává to morální paniku, vede to k pohoršování nad domnělým „genderismem“ atd. Je však důležité pojem gender chápat tak, jak je myšlen (tedy jako společenskou roli), a v tomto kontextu ho i používat.
K pojmu gender se váže mnoho dalších pojmů, které poukazují na určité aspekty. Například hovoříme o genderově podmíněném násilí (když pachatel zaútočí proto, že jeho oběť je žena nebo muž), gender pay gap (rozdílná odměna za stejnou práci, nižší u žen oproti mužům) a další genderové nerovnosti (např. authority gap – muži mají ve společnosti automaticky vyšší autoritu než ženy; health gap – medicína nedostatečně reflektuje ženské tělo).

Coming out není jednoduchý. Zejména první coming outy mladých lidí s sebou obvykle nesou velké obavy. Proto je dobré takového člověka v první řadě ocenit za odvahu o tomto tématu mluvit. Ideální je otevřeně si hned na začátku promluvit o našich hranicích a zeptat se např. na to, jaké oslovení daná osoba preferuje. Používání některých zájmen, např. „to” místo „on“ nebo „ona“, může být nezvyklé a může chvíli trvat, než si způsob komunikace s nebinárním člověkem osvojíme. Je naprosto v pořádku tuto skutečnost vyřknout s tím, že zpočátku nejspíš budeme dělat při oslovování chyby, které ale nebudou úmyslné.

Dobré je nabídnout podporu, ať už vlastní, nebo od queer přátelské služby či organizace (např. poradna sbarvouven.cz nebo organizace Transparent), ale tuto možnost nenutit. Každý člověk má jiné potřeby a vlastní míru otevřenosti, pokud jde o téma vlastní genderové identity. Někdo si o ní povídat chce a někdo třeba vůbec ne. Samozřejmostí by mělo být, že svěřené informace nebudeme bez dovolení předávat dalším lidem nebo přímo zveřejňovat.

Důležité je každopádně o genderové identitě nevtipkovat, řečené nebagatelizovat (např. „je to teď trendy“, “jaké pohlaví z těch 64 vlastně jsi?” nebo “to se ještě desetkrát změní, než dospěješ”) a nepředjímat něco, k čemu nemusí dojít (např. operace u trans lidí nebo sex u asexuálních lidí). Berme sexuální a genderovou identitu jako jeden z mnoha aspektů osobnosti člověka a hlavně neřešme nic navíc, co člověk procházející coming outem řešit nechce.

Ačkoli se ve škole obvykle učíme, že existují dvě pohlaví – muž a žena, žádná ostrá hranice mezi těmito dvěma kategoriemi neexistuje. Ve společnosti žije určité procento tzv. intersex osob (cca 1,7 %), u nichž nejde jednoznačně určit, jakého pohlaví z výše zmíněných dvou možností jsou. V úvahu se bere jak tvar vnějších genitálií, tak i další charakteristiky, které nejsou na první pohled viditelné (chromozomy, gonády, pohlavní hormony). U jednotlivých lidí mohou nastávat různé variace, jako např. kombinace mužských a ženských pohlavních orgánů, různé kombinace chromozomů (např. XXY), vyšší hladina testosteronu u žen a další možnosti.

Z hlediska genderové identity se pak lidé kromě žen a mužů identifikují i nebinárně (necítí výhradní příslušnost k mužskému ani ženskému genderu). Být intersex nebo nebinární nemůže být proti přírodě, když se tak všude na světě rodí určité procento lidí. O této skutečnosti se však mnohdy nemluví/neví, případně jsou tyto informace systémem přímo skrývány a tabuizovány. V některých zemích existují zákony, které přístup k poznatkům o genderové, sexuální a vztahové rozmanitosti omezují (např. v Maďarsku).

Počet otevřeně žijících trans lidí mezi mladými je vyšší než v minulosti, a to z více důvodů: mladí lidé jsou dnes otevřenější, důležitá je pro ně možnost být sami sebou, nezažili tak silné utlačování ze strany systému, jak tomu bylo v minulém režimu. Trans lidé každopádně žijí a žili všude na světě a v každé době.

Zásadní pro coming out trans a genderově rozmanitých lidí je, jak se k nim staví jejich okolí. Diskriminace, napadání či zesměšňování ze strany ostatních vede k tomu, že pro zajištění vlastního bezpečí budou svou trans identitu celý život pravděpodobně skrývat. To ale může mít masivní dopady na jejich psychické zdraví a well-being. Proto je současná větší otevřenost trans lidí ohledně vlastní identity důležitým krokem k jejich šťastnějším životům.

Jestliže jsou trans lidé přítomní ve veřejném prostoru a prezentováni pozitivně, zvyšuje se odhodlání dalších jedinců se k trans identitě hlásit. Bohužel stejně tak stoupá i počet výpadů vůči uznání trans lidí. „Sociální nákaza“ spojovaná s dětmi a dospívajícími je jednou ze známých taktik zneužívaných vůči queer lidem. Označit trans chlapce za pomýlené dívky je klasický projev transfobie.

Tranzice je proces, během kterého trans lidé začínají žít pod svým skutečným genderem. Může mít formu úřední (změna občanky), sociální (změna používaného jména, oblečení, účesu či gramatického rodu, aby více odpovídaly genderovým rolím) a/nebo lékařskou (operace, hormony).

Genderová identita je vrozená a tranzice obvykle pomáhá trans lidem cítit se ve společnosti lépe. Nemožnost žít v pociťované roli často vede k ohrožení zdraví nebo většímu výskytu rizikových jevů (podléhání alkoholu, drogám, sebepoškozování, sebevražedné pokusy atd.). Existuje jisté procento lidí, kteří tranzice z nějakého důvodu litují a projdou tzv. detranzicí, tedy návratem ke staré identitě. Toto procento je ale opravdu nízké. Např. podle studie z roku 2022 se 97,5 % mladých trans lidí i v následujících pěti letech nadále identifikuje jako trans. Detranzice často může být pouze dočasným stavem, kdy člověk zastaví proces tranzice např. kvůli šikaně nebo nedostatečné podpoře okolí. Až se situace zlepší, v tranzici pokračuje. V průzkumu z roku 2015, kterého se zúčastnilo přes 27 tisíc trans osob z USA, jich jen 0,4 % uvedlo retranzici z důvodu, že se již neidentifikují jako trans či nebinární.

Veřejný prostor občas rozvíří příběh člověka, který prošel tranzicí a v současné době svého rozhodnutí lituje. Takoví lidé existují, ale jejich komplexní osobní příběh bývá často zjednodušen v souladu s mýtem o litování tranzice a zneužit k vyvolávání morální paniky. Tyto příběhy bývají využívány k podpoře tvrzení, že poskytování genderově afirmativní péče zejména mladým lidem není v pořádku, neboť toho budou v pozdějším věku litovat. Přitom opak je obvykle pravdou.

Pohlaví i genderová identita jsou vrozené a zvolit si je nelze. Každý člověk však může pociťovat svoji příslušnost nebo nepříslušnost k danému pohlaví velice individuálně. Většina cis i trans lidí se identifikuje buď jako muž, nebo jako žena. Existují však i genderově rozmanité osoby, které se zcela neztotožňují ani s jedním z uvedených pohlaví. Vzhledem k tomuto individuálnímu prožívání nelze spolehlivě určit, kolik takových jednotlivých identit existuje. Genderová identita se pohybuje na kontinuálním spektru a pokusy o spočítání počtu jejích variant nedávají smysl. Je však možné vyjmenovat několik nejčastějších genderových identit, viz např. obrázek genderového spektra výše. Tématu se věnuje také tento článek.

Stejně jako není duševní nemocí rozmanitost v oblasti sexuální orientace, není nemocí ani trans či nebinární genderová identita. Světová zdravotnická organizace (WHO) odstranila genderový nesoulad z kategorie duševních poruch v Mezinárodní klasifikaci nemocí MKN-11 v roce 2021.

Historie ukázala, že snažit se „napravovat“ hlavu prostřednictvím konverzní nebo jiné terapie je kontraproduktivní. Různé postupy s cílem změnit sexuální orientaci, genderovou identitu nebo genderový projev člověka jsou v řadě zemí světa již zakázány, OSN vyzvala k jejich celosvětovému zákazu v roce 2020. Duševní nemoci se u trans lidí neprojevují významně více než u běžné populace, ale mohou se u nich vyskytnout např. poruchy související s traumaty prožitými v důsledku diskriminace, sociálního stresu či šikany. Rovněž neustálé obhajování legitimity své existence je náročné a trans lidem může ubírat energii.

Zatímco někteří lidé identifikující se jako trans podstupují operace např. z důvodů kosmetických, psychologických nebo zdravotních, mnozí si zvolí třeba jen hormonální terapii nebo jim postačí úprava zevnějšku (oblečení, účes, líčení atd.). Důvodem takového rozhodnutí je, že medicínské zásahy ze zdravotních důvodů absolvovat nemohou, nebo prostě nechtějí. Ne všichni trans lidé totiž mají automaticky špatný vztah ke svému tělu.

Také neplatí, že operace je to zásadní, co z trans člověka „udělá“ ženu nebo muže. Pro své běžné fungování ji mnoho trans osob ani nepotřebuje. Mnohem důležitější jsou v tomto ohledu aspekty sociální (mít možnost fungovat ve zvolené roli) nebo úřední (mít v dokladech údaje, které korespondují s genderovou identitou člověka). Důraz na operace a pohled na trans osoby skrze operativní zásahy je dán spíše zjednodušeným nazíráním tohoto komplexního jevu ze strany médií a veřejnosti, nedostatkem informací a neochotou se tématem zabývat.

Genderová identita a sexuální orientace jsou dvě různé skutečnosti. Každý člověk má nějakou genderovou identitu a zároveň i sexuální orientaci. Tento mýtus bohužel podporuje i stále ještě používané, ale zastaralé a nevhodné označování trans(gender) osob výrazem „transsexuál“.

Trans lidé nevypadají stejně. U většiny jejich trans identitu nikdo nepozná. Před tranzicí nebo na jejím začátku bývají jisté známky viditelné. Ovšem zkušenost je obecně taková, že o trans identitě většiny lidí jejich okolí neví, pokud jim to o sobě sami neřeknou.

Neexistují důkazy, že pokud umožníme lidem přístup do sociálních zařízení (toalety, šatny, sprchy) v souladu s jejich genderovou identitou, vzroste výskyt násilí. A pokud k nějakému útoku dojde, trans lidé bývají v takovém případě obvykle oběťmi násilí ze strany cis lidí, ne pachateli.

Některé děti se neztotožňují s rodem, který jim byl připsán při narození, již ve velmi raném věku, a ani později se to nezmění. Jiné zase mohou překračovat genderové normy, ale ne nutně se v životě identifikují jako trans. Během dospívání je pak téma vlastní identity jedním ze základních, které dospívající řeší.

Jsou ale i lidé, kteří si svou genderovou identitu uvědomí až v pokročilejším věku. Vnitřní coming out, tedy uvědomění si vlastní genderové identity, je velice individuální proces. Je dobré děti a dospívající podpořit v tom, aby si svou identitu našli, a důvěřovat jim, i když se jejich prožívání nemusí shodovat s naší individuální zkušeností. Podpora a přijetí jim umožní být v životě sami sebou, což ale zároveň neznamená, že svou identitu někdy nezpochybní nebo později v životě nedojdou k jinému závěru na základě svých zkušeností a osobního růstu.

Genderová identita se týká jen záležitostí genderu a pohlaví, nikoli jiných živočišných druhů nebo neživých předmětů. Je vrozená, člověk si ji nemůže vyměnit na přání jako ponožky. To nejlepší, co můžeme udělat, pokud se nám někdo svěří se svou trans nebo nebinární identitou, je brát toto sdělení vážně a nezpochybňovat ho. Vyjít s tou informací ven není nikdy lehké. Bagatelizace ze strany blízkých může vést k rizikovým jevům, jako je vyšší míra výskytu deprese, sebepoškozování či dokonce pokusy o sebevraždu.

Mýtu o fyzických výhodách trans žen oproti cis ženám podléhá většina veřejnosti. Mnoho lidí se k tomuto tématu často vyjadřuje bez jeho hlubší znalosti, jako například tenistka Martina Navrátilová, která zapojování trans žen do vrcholového sportu považuje za podvádění. Má taky představu, že trans muž projde tranzicí, vydělá si jmění v ženském sportu, a pak se zase “vrátí zpátky” ke své mužské identitě. Tento postoj nejen, že nemá žádnou oporu v realitě (není známý ani jeden takový případ), ale především vychází z naprostého nepochopení tématu genderové identity. Trans lidé neprocházejí tranzicí proto, aby vítězili ve sportu, ale protože jsou transgender. A někteří či některé z nich pak i sportují a mají zájem provozovat sport na vrcholové úrovni podobně jako mnoho cis sportovců a sportovkyň.

Pokud jde o fyzické zvýhodnění plynoucí z prožití mužské puberty, vědecké studie nic takového neprokázaly. Neexistuje tedy vědecký důkaz pro tvrzení, že trans sportovkyně mají biologicky danou výhodu oproti cis sportovkyním. Jako zásadnější pro úspěch ve vrcholovém sportu se ukázaly sociální faktory, trénink nebo zdroje (financování sportu, sportovní vybavení atd.).

Média často bulvarizují ojedinělé případy úspěchů trans atletek, které jsou přičteny jejich údajné biologické výhodě, ačkoli jejich výkony jsou i tak srovnatelné s cis atletkami. O té většině, která v soutěži neuspěje, nebo o neúspěšných startech mediálně známých trans sportovkyň média již nereferují, případně mrzký výkon přičítají náhodě. „Ženský“ sport však není ohrožen trans atletkami, ale zejména podfinancováním, nerovnoměrným zastoupením žen v rozhodovacích pozicích a sexuálním obtěžováním i útoky (ze strany cis mužů). Více k tomuto tématu například zde.

Publikace

• Specifika sociální práce respektující genderovou, sexuální a vztahovou rozmanitost: Část I – To nejdůležitější z oblasti genderové, sexuální a vztahové diverzity a respektující sociální práce, kapitola Genderová identita, s. 15-26
• Zkušenosti trans a nebinárních osob se zdravotnickými a psychologickými službami: Výsledky výzkumu realizovaného v rámci projektu SWITCH v roce 2020
• Obavy a přání trans lidí: výsledná zpráva z výzkumu realizovaného spolkem Transparent v roce 2018
• Situace lidí s variacemi pohlavních znaků a jejich rodin. Doporučení veřejného ochránce práv, 2021.
• https://www.cces.ca/sites/default/files/content/docs/pdf/transgenderwomenathletesandelitesport-ascientificreview-e-final.pdf Transgender Women Athletes and Elite Sport: A Scientific Review. In-depth review of scientific literature (2011-2021) on transgender athlete participation in competitive sport.
• James, S. E., Herman, J. L., Rankin, S., Keisling, M., Mottet, L., & Anafi, M. The Report of the 2015 U.S. Transgender Survey. Washington, DC: National Center for Transgender Equality, 2016.

Články

• Gender, transgender, cisgender – co to jsou zas za novoty?
• Dvě, nebo tři? Nebo snad 4, 8, 15, 16, 23, 42, či víc? Kolik vlastně existuje těch pohlaví?
• 6 mýtů o trans lidech, kterým možná věříte i vy
• „Život už tolik nebolí.“ Většina trans dospělých v USA je po tranzici spokojenější, zjistila studie
• PAVLICA, K. O trans rodičích a dětech. Revue Prostor. Pololetník č. 115/38, Praha: Spolek pro vydávání revue Prostor, 4. srpna 2021, s. 52-55. ISSN 0862-7045.

• O vývoji genderové identity (v AJ)
• Americká psychologická asociace: Understanding transgender people, gender identity and gender expression
• Debunked: No, 80% Of Trans Youth Do Not Detransition
• Gender Identity 5 Years After Social Transition
• Three common anti-trans myths easily debunked by science
• Why Does Ken Sing “Push” In Barbie? Matchbox 20’s Song Explained
• Trans women have no advantage in elite sport, new report finds

Webové stránky 

• Web organizace Transparent
• Interaktivní mapa zastoupení transgender osob v USA

Videa, filmy, seriály

• E-learning projektu CommonPoint, Modul 3: Genderová identita
• Challenges of being a transgender or gender diverse person – video s českými titulky
• Jak se staví sex room: Bettie a Brody (2022; D5 19:38-20:30)
• Sexuální výchova / Sex Education (2019-2021)
• Něco se musí zlomit / Nånting måste gå sönder (2014)
• Vojákova dívka / Soldier’s Girl (2003)
• Normální / Normal (2003)
• Kluci nepláčou / Boys Don’t Cry (1999)