To, co zkráceně nazýváme sexuální orientací, obsahuje celou řadu složek:
- sexuální (touha po sexuálním kontaktu s danou osobou),
- senzuální (touha po fyzickém kontaktu, jako je např. objímání, mazlení nebo hlazení),
- romantickou (touha prožívat romantický vztah s danou osobou),
- platonickou (touha se s danou osobou přátelit, trávit s ní čas),
- estetickou (líbí se mi, jak daná osoba vypadá).
Tyto složky pak mohou být zaměřeny všechny vůči jedné skupině osob (např. na ženy u striktně heterosexuálních mužů), ale ne nutně (např. esteticky se mi líbí mužské tělo, ale zamilovávám se častěji do žen a u navazování romantických vztahů necítím žádnou preferenci, pokud jde o muže nebo ženy – tak by se dal popsat člověk se smíšenou orientací, viz obrázek).
Nepřítomnost fyzické a citové přitažlivosti
Ve společnosti žije asi 1 % lidí, kteří necítí sexuální přitažlivost k nikomu a obvykle ani nejeví zájem o sex. Jedná se o vrozenou asexualitu. V určitých případech se ovšem může asexualita vyvinout, třeba jako důsledek prožitého traumatu. Asexualita rovněž existuje na spektru – někomu není příjemná žádná aktivita se sexuálním nebo intimním kontextem (dotyky, objímání atd.), jinému, kdo se taky identifikuje asexuálně, může být příjemná masturbace nebo určité formy intimního chování.
Pokud člověk nepociťuje citovou (romantickou) přitažlivost a nemá potřebu navazovat vztahy, označujeme ho jako „aromantik“ (zkr. aro). Asexuální lidé nemusí být nutně i aromantičtí a aromantičtí lidé nemusí být nutně zároveň asexuální.
Sexuální identita a její vývoj
Sexuální (a citová) orientace je poměrně složitý komplex lidského chování, emocí, přitažlivosti, vztahů. Proto se používá výraz „sexuální identita“, která je zjednodušujícím pojmenováním, s nímž se člověk nejvíce ztotožňuje. Tato „nálepka”, již si pro sebe člověk najde, nemusí být v souladu s jeho skutečnou romanticko-sexuální orientací a v čase se může měnit s tím, jak se člověk lépe poznává a je vůči sobě otevřenější.
Lidé se mohou v průběhu života identifikovat a chovat různě i mimo rámec své sexuální orientace. Mohou experimentovat, poznávat se. Např. žena, která navazuje romanticko-sexuální vztahy s muži, se identifikuje jako heterosexuální; pak se zamiluje do ženy a na základě toho změní svoji identitu (na bisexuální, pansexuální, lesba, …), nebo se bude dál identifikovat jako heterosexuální a vztah se ženou brát jen jako úlet.
Pozor, je třeba rozlišovat sexuální identitu, která se váže k sexuální či citové orientaci, a genderovou identitu, což je pociťovaná příslušnost k určitému genderu, případně absence této příslušnosti.
Sexuální chování jako náhrada nebo experiment
Je třeba rozlišovat mezi sexuální orientací jakožto dlouhodobým zaměřením a sexuálním chováním. Zejména v prostředí, kde převažují lidé jednoho genderu (věznice, armáda atd.), se člověk může projevovat jinak, než jak se identifikuje (např. heterosexuální muž má ve věznici sex s muži, čímž si kompenzuje absenci žen). Po vystoupení z tohoto prostředí se obvykle vše vrátí k chování v rámci pociťované sexuální orientace.
Mýty, stereotypy a časté otázky,
které se vážou k sexuální orientaci
Stereotyp:
„Kdo je u vás taťka a kdo mamka?“
Toto stereotypní vnímání vztahů ve stejnopohlavních párech stále přetrvává. Lidé jsou často ustrnuti v představě, že páry dvou žen nebo dvou mužů žijí stejným způsobem jako smíšené páry muže a ženy. Proto předpokládají, že si stejnopohlavní dvojice rozdělí činnosti v domácnosti i při sexu tak, že jeden vykonává „ženskou“ roli a druhý „mužskou“. Jde o klasickou aplikaci heteronormativního pohledu – heteronormativita je naše vnitřní nastavení, že vztahy mezi mužem a ženou jsou ty jediné správné a že každé pohlaví má v životě své přirozené role (zejména ve vztahu k plození dětí). Lidé uplatňující tento pohled na vztahovou rozmanitost jsou neschopní nebo neochotní vnímat, že různé typy vztahů mohou mít svou vlastní dynamiku.
Způsoby soužití párů stejného i různého pohlaví jsou velmi pestré. Ne všechny se drží tradičního vzoru. Pokud adresujeme výše položenou otázku někomu, kdo žije ve stejnopohlavním vztahu, bude naše chování považováno minimálně za nevhodné. V určitém kontextu může jít i o projev homofobie, tedy agrese vůči člověku, který není heterosexuální.
Otázka:
„V poslední době se objevuje spousta nových sexuálních orientací (demisexualita, sapiosexualita, …) – co to znamená? Je opravdu nutné mít jich tolik?“
Sexualita je pestrá a je prožívána velmi individuálně. Mnozí lidé ji popisují šířeji, protože jim úzké škatulky typu hetero/lesba či gay prostě nestačí. Jiní lidé zase naprosto odmítají jakékoli nálepky nebo si nedokážou najít tu, která jim stoprocentně sedí. Proto dávají přednost obecnějšímu pojmu queer.
Výhodou pojmenovaných „škatulek“ je, že se dokážeme rychle zorientovat a člověka si snadno přiřadit k určité sexuální identitě. Označení sexuální, citové nebo vztahové identity nám může pomoci vyjádřit jedním slovem to, na co bychom jinak potřebovali mnohem více slov. Podrobnější popis prožívání vlastní sexuality/vztahovosti by byl sice přesnější, ale mnohdy není třeba zacházet v komunikaci do takových detailů.
Mýtus:
„Queer lidé budou automaticky balit své okolí (např. bisexuální kluk bude balit úplně všechny, na koho narazí).“
Sexuální orientace se týká jen toho, kdo nás přitahuje na základě své genderové identity (tj. muži, ženy nebo genderově rozmanité osoby, kombinace zmíněného, všichni nebo vůbec nikdo). Nesouvisí vůbec s tím, jak moc člověk flirtuje se svým okolím. Všichni lidé bez ohledu na sexuální orientaci jsou velmi rozdílní. Rozhodně neplatí, že například gay bude přitahován ke každému muži, kterého potká. Stejně jako heterosexuální muž obvykle neusiluje o každou ženu, s níž se setká.
Mylná představa o zvýšené sexuální aktivitě queer lidí vychází i z toho, jak o nich hovoříme. Dodnes jsou často používány nevhodné a zastaralé pojmy jako „homosexuální“ nebo „sexuální menšiny“, které odkazují k sexualitě a navozují falešný dojem, že gayům a lesbám jde jen o sex. Navazují však a prožívají vztahy stejně jako všichni ostatní – touží po nalezení dlouhodobého partnera či partnerky, vybudování stabilního zázemí, případně po založení rodiny, a řeší pestrou paletu praktických záležitostí, které jim život přinese.
Mýtus:
„Žena pořádně neví, co je to sex, dokud se nevyspí s mužem.“
Základem zdravé a kvalitní sexuality je především znalost vlastního těla. Uspokojivějšího sexu dosahují lidé, kteří dobře rozumí svým potřebám, znají své tělo a případně si o to, co potřebují, umí dobře říct. Každý člověk a každé tělo může mít své specifické potřeby a existují různé cesty k jejich naplnění. Jako obecně v životě i tady se nedá říct, že by existoval jen jeden „správný” způsob sexu nebo že vede jen jediná cesta k naplnění vlastních potřeb. Součástí širšího pojetí sexu je i intimita a pocity, které ke druhým chováme, a tyto pocity mohou naše prožitky umocňovat, ale i oslabovat. Jde tedy o komplexní záležitost a předjímat, jak to mají (musí mít) druzí, není úplně vhodné.
Zdroje k tématu
Publikace
- Specifika sociální práce respektující genderovou, sexuální a vztahovou rozmanitost: Část I – To nejdůležitější z oblasti genderové, sexuální a vztahové diverzity a respektující sociální práce, kapitola Sexuální orientace a identita, s. 27-32.
Články
- Přitažlivost, chování a identita. Jak se zorientovat v sexuální orientaci?
- Co říkají falešné statistiky „ženského orgasmu“ o genderové předpojatosti?
- The Truth About Threesomes and Throuples
Webové stránky
Videa, filmy, seriály
- Sexuální orientace a genderová identita na ČT EDU
- TBH – oceňovaný český seriál z prostředí SŠ i na téma LGBTQ
- Srdcerváči – komiks a seriál z prostředí SŠ na téma LGBTQ mládeže LGBTq+ v církvi: Naslouchat potřebám všech
- Pořad na Netflixu: Jak se staví sex room – „The Family (Rodinka)“