1. Úvod
  2. Kapitoly se základními informacemi
  3. Duševní zdraví queer lidí

Duševní zdraví queer lidí

I přes to, že se postavení LGBTQ osob od 20. století v mnoha zemích zlepšilo a přijímá se legislativa na ochranu zranitelných skupin, queer lidé jsou stále ještě ve většině zemí světa legislativně znevýhodněni, společensky stigmatizováni, mnohde i uměle vytlačováni z veřejného prostoru. Queer témata jsou využívána v politickém boji k získávání hlasů konzervativního voličstva.

V České republice jde v současné době zejména o nedostupnost manželství pro všechny páry a nucenou kastraci trans osob, pokud si chtějí změnit údaje o genderu v osobních dokladech.

Menšinový stres

Jedním z důsledků nerovného postavení queer osob je vyšší míra stresu, jemuž čelí jako společensky stigmatizované osoby a který mohou zažívat v různých sociálních situacích, ať už zvažují coming out nebo žijí otevřeně jako LGBTQ. Tento tzv. sociální, nebo také menšinový stres se pak odráží na jejich duševním zdraví a zvyšuje pravděpodobnost vzniku duševních i tělesných onemocnění nebo rizikových jevů, jako je zneužívání návykových látek, sebepoškozování či sebevražedné pokusy.

Samotná transgender identita nebo neheterosexuální orientace není duševní porucha a ani duševní poruchy nezpůsobuje. To, co představuje pro tyto osoby velkou zátěž, jsou zkušenosti s diskriminací, šikanou, předsudky nebo jakýmkoli nerovným zacházením. Například riziko sebevražedného chování je z těchto důvodů u LGBTQ osob zvýšené, a to zejména u dětí a dospívajících. Můžeme vzpomenout například čtrnáctiletého Filipa, který neunesl homofobní postoje české společnosti a dobrovolně v roce 2014 ukončil svůj život. Jeho čin stál na počátku poradny sbarvouven.cz, která pomáhá zejména mladým lidem, kteří řeší otázky spojené s genderovou identitou nebo sexuální orientací.

Situace trans a genderově rozmanité mládeže

Obzvláště zranitelné jsou trans a genderově rozmanité osoby. Mladí trans lidé jsou více ohroženi riziky užívání návykových látek, viktimizace a kumulace spektra rizikových faktorů. V roce 2020 proběhl mezinárodní projekt SWITCH, který za Českou republiku realizoval Národní ústav duševního zdraví a organizace Transparent. Zúčastnilo se ho 223 respondentek a respondentů z řad trans a nebinárních osob žijících v Česku a celých 30 % z nich uvedlo, že mají zkušenost s pokusem o sebevraždu.

K menší stigmatizaci a vyšší kvalitě života těchto osob vede jednoznačně veřejná podpora rovných práv LGBTQ lidí. Bylo například zjištěno, že po zavedení manželství pro všechny v USA klesl počet pokusů o sebevraždu u středoškolské mládeže. I když jich samotných se manželství bezprostředně netýkalo, tento krok v legislativě vedl ke snížení jejich pocitu stigmatizace a výhledu na nadějnější budoucnost.

 

 

Pojmy, které je dobré znát:

Sociální (menšinový) stres

Chronická forma sociálně specifického stresu, který se vyskytuje nad míru běžných stresorů zažívaných všemi lidmi (ztráta zaměstnání, stěhování, …). Takovému stresu čelí zejména členové*členky zranitelných skupin. V LGBTQ kontextu jde o soubor stresorů, které jsou stigmatizující a mohou negativně ovlivňovat duševní zdraví neheterosexuálních a transgender osob. Jinými slovy, jde o zátěž navíc, kterou ostatní lidé nepociťují.

Homofobie (bifobie, transfobie, queer fobie)

Zastřešující termín, který označuje diskriminaci, odpor nebo iracionální strach z jiné než heterosexuální orientace či neheterosexuálně zaměřených osob.

Internalizovaná homofobie (bifobie, transfobie, queer fobie)

Stav, kdy genderově, sexuálně a vztahově rozmanití lidé přijmou negativní postoje společnosti vůči queer osobám za své a rozvíjejí negativní pocity směrem k vlastní identitě. Typické jsou pak pocity viny, hanby, popírání své sexuální orientace nebo genderové identity. Tito lidé mají nízké sebevědomí, jsou přesvědčení, že jsou podřadní vůči ostatním (sebedevalvace), dopouštějí se morálního a náboženského odsuzování osob, jako jsou oni sami. Mají negativní postoje vůči jiným LGBTQ lidem a udržují s nimi minimum kontaktů. Tolerují diskriminační zacházení s druhými, iracionálně podkopávání vlastní intimní vztahy.

Heteronormativita

Předpoklad, že všichni lidé jsou heterosexuální a že jen heterosexualita je normální sexuální a citová orientace. Z toho plyne i přesvědčení, že heterosexuální identita a vztahy jsou nadřazené ostatním identitám a vztahům. Heteronormativní kultura podporuje prostředí, kde jsou LGBTQ lidé diskriminováni.

Cisnormativita

Systém názorů a přesvědčení, že normální, přirozená a jediná akceptovatelná genderová identita (projev, tělesné charakteristiky atd.) je buď mužská, nebo ženská, tedy cisgender (lidé se cítí v souladu s pohlavím, které jim bylo po narození vepsáno do rodného listu). Cisnormativní přístup nebere v úvahu, že existují i trans lidé (např. zdravotnická zařízení počítají s tím, že pacienti jsou jen muži nebo ženy, nejsou připravena na transgender pacienty; v duchu cisnormativity říkáme, že menstruují ženy, ale ve skutečnosti menstruují i trans a nebinární lidé, apod.)

Morální panika

Přehnaná reakce založená na falešném dojmu, že chování nějaké jiné skupiny je hrozbou pro společnost a její hodnoty.

Projevy queerfobie

Projevy homo/bi/trans fobie a hetero/cis normativity se mohou lišit intenzitou – od otevřeného fyzického či slovního napadání přes vylučování z kolektivu až po tzv. mikroagrese.
 

Příklady:

  • Zpochybňování neheterosexuální orientace člověka („to se ti holky líbí, protože jsi ještě nepotkala toho pravého“) nebo něčí genderové identity („to tě časem přejde“ nebo „to je dneska v módě“),
  • automatický předpoklad, že jsou všichni lidé cisgender a heterosexuální (otázky typu „už máš kluka?“ směrem k dívkám nebo „už máš holku?“ směrem k chlapcům),
  • podléhání stereotypům, používání „nálepek“, které LGBTQ lidi degradují a dělají z nich nepřátele společnosti; to vede k tomu, že je někteří berou jako „škodnou, kterou je možno střílet“ (tzv. dehumanizace).

Mikroagrese jsou verbální (slovní) i neverbální projevy, úmyslné či neúmyslné, které komunikují nepřátelské, hanlivé nebo negativní postoje vůči lidem ze zranitelných skupin, ale i lidem mimo určité normy nebo nějak se vymykajícím (např. vůči lidem s nadváhou, ženám v mužských povoláních a podobně). Tyto projevy mohou mít mnoho podob, např. určitý způsob chování (přejití na druhou stranu ulice), úšklebek, gesto, vtip, výrok, zdánlivý kompliment atd. Na rozdíl od otevřeně agresivních projevů je u mikroagresí často (ale ne nutně vždy) úmysl pomoci, nebo aspoň ne přímo uškodit, ale člověk zvolí ne úplně vhodnou formu.

Kde můžeme na mikroagrese narazit? Úplně všude. Často se s nimi potkáváme doma, v rodině nebo od blízkých („v těch šatech máš moc velký zadek“, „nebreč, nebo ti dám důvod“, „jsem starší, takže musím mít pravdu“), ve škole („běháš jako holka“, „na holku ti ta matika celkem jde“) nebo v práci (např. sociální izolace na pracovišti, queerfobní vtipy nebo komentáře). Setkat se s nimi můžeme i v domě nebo na ulici (komentáře vzhledu, tetování, přejití na druhou stranu ulice, aby se nám člověk vyhnul), ve zdravotnictví („jste chlap, tak musíte něco vydržet“), od policie (komentování vzhledu lidí, kolem kterých na hlídce procházejí, oplzlosti), na sociálních sítích („existují jen dvě pohlaví“, „nejsem homofobní, ale…“, „když se cítím jako letadlo, na koho se můžu obrátit?“, „byl to jen nevinný vtip, trans lidé nemají smysl pro humor“, „dívky, co se chtějí stát chlapci“), v médiích (zastaralá nebo nevhodná terminologie, bulvarizace LGBTQ témat atd.) a jinde.

Mikroagrese jsou bohužel tak běžné, že si jich většina lidí ani nevšimne, nebo má tendenci je bagatelizovat. Je proto důležité o nich mluvit, vědět o nich, umět je identifikovat. Ačkoli nejde o projevy přímé agrese nebo šikany, důsledky mikroagresí mohou být stejně závažné, ne-li horší. Okolí totiž může mít pocit, že jde o nějakou banalitu, kterou bychom měli přejít a nezabývat se jí. Určitá slova nebo projevy chování druhých v nás ale dlouho zůstávají a mají moc náš život negativně ovlivňovat (vyhýbání se určitým lidem nebo činnostem, zhoršené sebevědomí, zhoršení prospěchu ve škole nebo pracovních výsledků v práci a podobně).

 

 

Mýty, které se vážou k duševnímu zdraví queer lidí

Mýtus:
„Queer identita je nemoc – to, že queer lidé mají více potíží v oblasti duševního zdraví, dokazuje, že jsou nemocní, a nemá se to podporovat.“

Je již dostatečně vědecky prokázáno, že rozmanitost v oblasti genderové identity a sexuální orientace je běžná všude na světě a že jde o základní charakteristiky člověka, které nelze změnit žádnou terapií. Nejedná se tedy o nemoc, ale o vrozenou záležitost. Světová zdravotnická organizace (WHO) odstranila genderový nesoulad z kategorie duševních poruch v Mezinárodní klasifikaci nemocí MKN-11 v roce 2021.

Potíže v oblasti duševního zdraví u queer lidí souvisí s jejich zkušenostmi s diskriminací, šikanou, předsudky nebo nerovným zacházením, případně z obav, že by k něčemu takovému mohlo např. v důsledku coming outu dojít.

Mýtus:
„Queer identita vzniká v důsledku traumatu/sexuálního zneužívání.“

Transgender identita i neheterosexuální orientace jsou vrozené charakteristiky člověka vyskytující se přirozeně všude na světě. Prožité trauma může mít určitý vliv na oblast genderové identity nebo sexuální orientace, obvykle se jedná o odmítání sexu nebo v krajních případech například i odmítání přítomnosti osob určitého genderu (např. žena po znásilnění odmítá být v přítomnosti mužů). Nestává se ale, že by se z heterosexuálního muže stal gay po znásilnění mužem. Většina queer osob také žádné trauma v oblasti sexuálního násilí nebo zneužívání nezažila.

Zdroje

Publikace

Články

Webové stránky

Jiné

Další zdroje
informací

Nasměrujeme vás na diskuzní skupiny, odbornou literaturu i osoby, které vám mohou nabídnout svou expertízu v LGBT+ tematice. Cenné jsou ale i kontakty na podpůrné skupiny nebo poradny, které můžete předat vašim LGBT+ studujícím.

Komunitní zdroje Doporučená literatura Kontakty