Jak reagovat na námitky

Nebudeme se tvářit, že se proti zařazení LGBT+ témat do výuky nikdo neozve. Mohou přijít námitky od rodičů, učitelského sboru nebo od vedení školy. Pomůžeme vám se na ně připravit a adekvátně zareagovat.

Nejčastější námitky od rodičů

„Toto téma do školy nepatří!“

Bez ohledu na to, jaké má kdo postoje, se ve školách dnes a denně ukazuje, že téma queer identit mezi studujícími již dávno je (stejně jako téma hetero a cis identit). Chybí však rozvoj vzdělávání tak, aby pokrývalo i tato témata, která mladí lidé často považují za opravdu důležitá, a vytvářelo bezpečný prostor, v němž všichni studující mohou být sami sebou.

Z takového vzdělávání a prostředí budou prosperovat všechny osoby ve škole, v čele se samotnými LGBT+ osobami, pro které může být opora ze strany školy životně důležitá. Ukazuje se totiž, že nerespektující prostředí úzce souvisí s častějším výskytem problémů v oblasti duševního zdraví včetně sebepoškozujícího chování a sebevražd. Jednoduše shrnuto – toto téma do školy patří, protože si všichni přejeme, aby se naše děcka cítila v pohodě.

„Je to ideologie, kterou mi indoktrinujete děti!“

Queer identita není ideologie ani není žádnou ideologií vytvářena. Stejně tak se nejedná o nějaký aktuální trend. Vztahově, genderově i sexuálně rozmanité osoby tu byly vždy. Jen v minulosti postrádaly přístup k vhodné terminologii, informacím a komunitní podpoře, čehož se jim v dnešní době dostává více. Proto se dnes o LGBT+ tematice výrazně víc mluví. Ovšem těchto lidí oproti minulosti nepřibývá.

Jejich viditelnější přítomnost ve společnosti vede spíše k tomu, že větší množství lidí se cítí dostatečně bezpečně na to, aby své pocity a potřeby projevovali nahlas a byli bez přetvářky sami sebou. Zároveň je dobré pozastavit se nad tím, co je to vlastně ideologie a jak minulé nebo současní ideologie ovlivňují naše myšlenky a názory. Můžeme se pak bavit o tom, že xenofobie ve formě transfobie či homofobie vycházející ze stereotypních představ o fungování společnosti může být vlastně sama o sobě ideologií.

„Sexualizujete děti!“

Sexualita je pro většinu lidí přirozenou součástí života, jejíž objevování a prozkoumávání probíhá nejčastěji ve školních letech. Při diskuzi o LGBT+ tématech však hovoříme zejména o otázkách mezilidských vztahů jako takových, a ne o explicitně sexuálních aktivitách/tématech. Zároveň by ale ani taková diskuse nepřinesla vyšší množství sexuálních kontaktů dospívajících, naopak by jim dodala potřebné informace, které mnohdy jinak čerpají z nevhodných online zdrojů, například z porna.

„Takové aktivity se moje dítě účastnit nebude.“

Se vzděláváním formou externích programů rodiče často udělují plošný souhlas na začátku školního roku. Zároveň však mohou tento souhlas odmítnout a posuzovat účast svého dítěte na každém jednotlivém programu. Jedná se o aktivity, které jsou součástí výuky, rámcového vzdělávacího programu, často i školního vzdělávacího programu či minimálního preventivního programu školy, a které jsou sestaveny tak, aby dospívajícím nabídly informace i v různých průřezových tématech dle aktuálního poznání.

Je tedy dobré pobavit se v případě pochybností ze strany rodičů společně s metodičkou/metodikem prevence o cíli konkrétního programu, o možných pochybnostech, vyžádat si konkrétní anotaci a osnovu programu a podpořit rodiče v porozumění důležitosti vzdělávání i v oblasti vztahové, genderové a sexuální rozmanitosti.

„Co děláte, je protiprávní!“

Škola vytváří MPP a v jeho rámci připravuje seznam témat, která mají být obsahem vzdělávání. Může sem explicitně zařadit i LGBT+ témata. Pro samotné vyučující se často jedná o téma náročně uchopitelné, a proto využívají programů různých neziskových organizací. Takové programy obsahují informace odpovídající aktuálnímu stavu poznání, které nejsou nijak v rozporu se zákonem. Prevencí proti možnosti napadení konkrétních realizovaných besed a programů může být vedle jejich zařazení do MPP a ŠVP také transparentnost obsahu programů, jejich realizace v prostoru k tomu vymezeném a jednotný postoj školy k tomu, jak jsou tato témata důležitá.

 

 

Nejčastější námitky od vedení škol

„Mezi rodiči to vyvolá hysterii.“

Většina rodičů nemá žádný problém se svobodným vzděláváním, v jehož rámci mají studující přístup k aktuálním a podloženým informacím. Pokud by se ale některým rodičům výskyt LGBT+ tematiky ve škole nelíbil, v první řadě bychom měli vyslechnout jejich obavy a pokusit se vysvětlit si s nimi, proč je téma důležité a proč ho právě do prostředí školy přinášíme. Pro lepší přijetí ze strany rodičů je důležité, aby škola téma komunikovala asertivně a transparentně a jasně tak vymezila svůj postoj k zařazení vztahové a genderové orientace a genderové identity. Můžeme také realizovat různé tematické vzdělávací a informační akce či besedy pro rodiče.

„Nikde nebudeme říkat, že to děláme.“

Pokud má škola vzdělávání v oblasti LGBT+ tematiky specificky začleněné ve svém ŠVP či MPP, vyjadřuje tak svůj přístup transparentně. To je pro všechny zúčastněné strany výhodné. Studující tak dobře vědí, zda se škola o queer témata zajímá a potenciálně tak vytváří bezpečné prostředí. To samé může ujistit i rodiče LGBT+ studujících, nebo naopak odradit rodiče, kteří s podobnými tématy ve výuce nesouhlasí. Škola se pak může o své jasně definované vzdělávací cíle snadno opřít, hlavně v momentě, kdy by s vyučovanými tématy měl někdo problém. Explicitní zmínky o zařazení témat vztahové, genderové a sexuální rozmanitosti do vzdělávání v základních dokumentech školy tak mohou sloužit jako výrazná opora. Ve výsledku je tedy strategie učit o LGBT+, ale nikde tuto informaci neuvádět, sice taky možností, ale nepříliš výhodnou.

„Nemůžeme do toho vyučující nutit, každý má svůj názor…“

Je v pořádku, aby vyučující měli své názory a postoje, ale ze své profesionální učitelské pozice musí zajišťovat pro všechny studující bezpečný prostor pro vzdělávání. Nikdy by se tak nemělo stát, že se vyučující ve škole homofobně či transfobně projevují na základě svých osobních názorů a přesvědčení. Explicitně vyžadovat po vyučujících respekt k identitě studujících a odmítat nenávistné postoje je tak zcela v souladu s tím, jaké prostředí by měla škola jako instituce nabízet.

 

 

Nejčastější námitky od kolegů a kolegyň ze sborovny

„Řešme raději skutečné problémy!“

Na LGBT+ mládež často dopadá menšinový stres a tíha toho, že se s nimi ve společnosti příliš nepočítá. I když nejsou negativní projevy namířeny přímo proti danému člověku, dennodenně kolem sebe vidí velké množství nenávistných komentářů, dehonestujících vtípků apod. To vše ve výsledku může mít výrazný negativní vliv na jeho duševní pohodu. Potvrzují to i výzkumy zabývající se duševním zdravím LGBT+ dospívajících, z nichž vyplývá výrazně vyšší ohrožení rizikovým chováním a sebevraždami.

Problémy mladých dospívajících osob, které navštěvují naši školu, jsou reálné problémy. Je potřeba podpořit studující v tom, aby měli dostatečný a nezkreslený přístup k podloženým informacím, aby zvládli být sami sebou, aby se ve škole cítili bezpečně a abychom tak naplňovali cíle vzdělávání definované školským zákonem.

„Co je to za manýry? Budu jim říkat tak, jak je pojmenovali rodiče.“

Používání jména a rodu, které studujícím vyhovuje, je zcela základním vyjádřením respektu vůči tomu, kým nám říkají, že jsou. Naopak odmítnutí nebo výsměch může být pro trans studující velmi zraňující, může podněcovat genderovou dysforii a může mít výrazně negativní vliv na jejich duševní zdraví, potažmo studijní výkon. Pokud Honza nemá rád, když ho lidé oslovují Jan (byť je to jméno v jeho rodném listu), také mu bez problémů říkáme podobou jména, která je mu příjemnější. Podobné je to i s nově zvolenými jmény u trans lidí, jen s tím rozdílem, že v jejich případě výzkumy prokazují častější výskyt sebepoškozujícího a sebevražedného jednání tehdy, pokud je jejich okolí ve škole oslovuje původním rodem (misgenderuje) a původním jménem (deadnamuje) – což se bohužel děje stále často.

Zákon nic neříká o povinnosti oslovovat studující konkrétním jménem a rodem. Zato dává v §79 občanského zákoníku ochranu pseudonymu, který osoba používá mj. i pro soukromý styk. To znamená, že člověk může používat jiné jméno, než které má uvedeno v osobních dokumentech, a to požívá stejné ochrany jako oficiální jméno.

 

 

Další zdroje
informací

Nasměrujeme vás na diskuzní skupiny, odbornou literaturu i osoby, které vám mohou nabídnout svou expertízu v LGBT+ tematice. Cenné jsou ale i kontakty na podpůrné skupiny nebo poradny, které můžete předat vašim LGBT+ studujícím.